Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) patří mezi nejvýznamnější nepůvodní invazivní druh v České republice i v Evropě. Na tato území byl zavlečen z blízkého východu jako okrasná rostlina. Pro své okolí se posléze stal velice nebezpečnou rostlinou nejen z hlediska rozmnožování, růstu a vývoje, ale i svým složením nebezpečných látek v rostlině. K dalším znakům invazivního chování bolševníku patří vysoká medonosnost květů, na níž láká nejen včely a čmeláky, ale i další množství hmyzu z širokého okolí, či dlouhodobá klíčivost semene. Jeho invazivní vlastnosti násobí i absence přirozených nepřátel, zejména intenzivní spásání zvěří.
Bolševník velkolepý je víceletá rostlina, vyrůstající do výše 4m, ale i 5m, a to v závislosti na vlhkostních poměrech prostředí. Rostlina má kůlový, velmi hluboký kořen, do něhož si před zimou ukládá veškeré látky potřebné k dalšímu vývoji. Stonek je pevný, žebrovaný, uvnitř dutý, zpevněný koleny. Vrcholové květní okolíky mají průměr zpravidla 40 - 60 cm, ale i 80 cm. Vývojové stádium vrcholí kvetením, kdy rostlina po vytvoření semen hyne. Každá rostlina je schopna produkce až 20 000 semen s vysokou klíčivostí. Hrozba byť jediné rostliny tak zároveň spočívá i ve schopnosti vytvořit dostatečné množství jedinců okamžitě kolonizujících široké okolí. Čepele listů dosahují délky více než 1 m, s řapíkem až 2 m. Velikost, množství a rychlost růstu listových čepelí jsou klíčové atributy pro zastínění a potlačení nižších rostlin, čímž si vytvářejí prostředí pro následné generace. Vytvořením monokultury o počtu jedinců 30 000 až 50 000 /ha, což není na Mníšecku výjimkou, si tvrdě konkurují mezi sebou, kdy silnější jedinci potlačí slabší, ale zajistí tak nejlepší vlastnosti budoucímu potomstvu. Hustý zápoj je schopen zachytit až 80% dopadajícího slunečního záření a dokáže konkurovat i takovým dřevinám, jako jsou šípky, trnky nebo špendlíky. Odolnost této rostliny spočívá mj. i ve schopnostech ustát silné mrazy i dlouhodobá sucha.
Ve vztahu k člověku je nutné upozornit na fototoxické látky furanokumariny obsažené v celé rostlině. Při kontaktu s lidskou pokožkou a následném absorbování světla (UV ozářením) mění molekulovou strukturu v zasažené tkáni na toxickou. Způsobují velmi obtížně se hojící puchýře, zanechávající dlouhodobé jizvy. Látky při kontaktu s okem mohou mít za následek až oslepnutí. Expozice rozvířených šťáv může u citlivějších osob vyvolat respirační potíže až alergické reakce.
Pro svoji nebezpečnost k životnímu prostředí byl vydán Zákon o rostlinolékařské péči § 3. odstavec I. č. 326/2004 Sb. udělující majitelům pozemků s porostem povinnost likvidace a zamezení tak dalšímu šíření rostlin do okolí. Bolševník lze likvidovat různými způsoby v závislosti na množství jedinců vyskytujících se na dané ploše, výskytu porostů křovisek na zanedbaných pozemcích, jimiž rostliny prorůstají, nebo na situaci porostu vzhledem k významným prvkům životního prostředí, jako například vodním zdrojům. Na likvidaci lze použít chemické prostředky v podobě systémových herbicidů na bázi účinné látky glyphosate (Roundup, Dominator, Touchdown). Tato účinná látka je však v blízkosti vodotečí a vodních zdrojů obecně vyloučena, je-li použita jako plošný postřik. V těchto místech se proto musí chemická likvidace bolševníku provádět buďto jednotlivě (při výskytu osamocených rostlin) nebo pouze mechanicky v zapojeném porostu. Znamená to však opakování prací několikrát za sezonu, protože schopnost rychlé regenerace je další z vlastností invazivních rostlin. Z jednoho kořene dokáže rostlina při poškození např. prasaty vyhnat až 20 stonků s květními okolíky. Obě metody, a to třeba i kombinované, je nejlepší provádět od 2. pol. dubna a během května, kdy rostliny jsou ještě nízké a relativně dlouho před vykvetením. Účinnost chemického zásahu je tak nejvyšší a zároveň spotřeba herbicidu nejnižší. Při červnovém a pozdějším postřiku kvetoucích rostlin je přísně zakázána aplikace herbicidu do květů. Jednak je účinek na rostlinu minimální, oproti listové ploše, ale především si včely nosí účinnou látku s pylem do úlu. Na mechanickou likvidaci hustého porostu je zcela nevhodné použití křovinořezu, už s ohledem k obrovskému víření a vdechování nebezpečných karcinogenních látek. Nejlepší zkušenosti proto mám s vyvětvovací pilou s podélně zahnutým listem na dlouhé výsuvné násadě. Pracovník totiž nepřichází do kontaktu s kácenou rostlinou, neboť kácení dokáže pilou usměrnit a navíc nevíří nebezpečné šťávy. Samotné kácení probíhá rychle a s minimální námahou lehkým nástrojem. Rostliny lze úspěšně podřezávat i v nepřístupných křovinách. Samotný proces likvidace je celkově dlouhodobý, v řádech mnoha let (generací rostlin), a nesmí se vynechat jediná sezona. V opačném případě by se tato účinnost předešlých prací minimalizovala, neboť i jediná zapomenutá rostlina je zárukou nové invaze. Při jakémkoli způsobu likvidace je důrazně doporučeno používat ochranný nenasákavý oděv s rukavicemi a brýlemi a raději i s respirátorem.
Největší problém likvidace spočívá ve finančních nákladech hustě zamořených pozemků, kdy stát by měl mít největší zájem na úspěšné a skutečně účinné likvidaci. Pokud se proti bolševníku a dalším invazivním druhům rostlin skutečně a bez průtahů nadřízených orgánů nezasáhne, naplní se nejen má slova v titulku, ale navíc i stejně známý dovětek – a nikdy jinak.
Vladimír Smetana, člen komise pro životní prostředí
