Obsah

BAROKNÍ AREÁL SKALKA

Kostelík sv. Maří Magdalény
Klášter
Rekolekční dům (poustevna)
Kapličky (křížová cesta)

Barokní areál Skalka

Barokní areál Skalka tvoří tři objekty - kostelík sv. Maří Magdalény, klášter a rekolekční dům (poustevna), které jsou vzájemně vertikálou propojeny 14 kapličkami křížové cesty. Skalka je unikátní krajinný prvek, jehož význam nebyl utlumen ani po desítkách let trvající nacistické a následně komunistické totality. Nyní, po obnově v 90. letech, nabývá Barokní areál Skalka významu opět nejen ve smyslu krajinotvorném, ale také duchovním a kulturním.

Historie Skalky je pohnutá a nelehká, jak už to u výjimečných míst bývá. V roce 1692 byly započaty práce na stavbě kostelíka a v roce 1694 byly stavební práce dokončeny. Všechny stavby vedl Kryštof Dientzenhofer. Klášter, kostelík a na samém vrcholu Skalky poustevna, byly určeny pro benediktinské mnichy.

Od r. 1762 až do konce 2. světové války působil na Skalce řád františkánů. Mezi superiory vynikl P. Vincenc Lichtblau, známý numismatik evropského formátu. Skalka se záhy stala známým poutním místem, zejména po dokončení křížové cesty, kterou dala v 18. století zbudovat hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic. Kostelík i celý areál utrpěly necitlivým poddolováním Skalky v padesátých letech. S postupem těžby železné rudy se ve zdech kostelíka i ostatních staveb začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl po 2. světové válce celý areál nákladně zrekonstruován, po 10 letech od rekonstrukce byl zdevastován a zcela opuštěn. Některá umělecká díla byla naštěstí zachována - např. vzácný nástropní obraz sv. Maří Magdalény od Petra Brandla byl restaurátory sňat a přenesen do mníšeckého kostela sv. Václava.

Po ukončení těžby v r. 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masívu a to dalo šanci těm, kdo se snažili o obnovu kostelíka a celého areálu. Začátkem 80. let započaly rekonstrukční práce na kostelíku sv. Maří Magdalény a postupná obnova kapliček křížové cesty. Obnovou prochází i budova kláštera, v němž byly zahájeny práce ve druhé polovině 90. let minulého století.

 Kostelík sv. Maří Magdalény

Kostelík sv. Maří MagdalenyOtevírací doba:

7. duben - 17. listopad 2019:

pondělí zavřeno
úterý - pátek 13:00 - 17:00
sobota - neděle 10:00 - 17:00

Kostelík sv. Maří Magdalény, vybudovaný v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem, byl první stavbou na ostrohu nad městečkem. Kostelík byl postaven na náklady Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu. Stavební dozor měli Jan Rektoris a Benedikt Spinner z Mníšku.

Vzorem pro vybudování kostelíka byla skalní kaple ve francouzském Aix en Provence, kde sv. Maří Magdaléna dlela na pokání. Zvláštností této stavby  byly vnitřní omítky napodobující krápníkovou jeskyni.

Na oltáři byla umístěna socha klečící sv. Maří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poustevníků -  sv. Pavla, sv. Antonína, sv. Ivana a sv. Prokopa, všechny z dílny význačného pražského řezbáře Jiřího Bendla. Po straně byl oltářík s obrazem sv. Františka Serafinského a obrazem sv. Františka od Karla Škréty, na druhé straně stála kazatelna. Na jižní straně se nalézala nevelká sakristie a pod ní ve skále vybudovaná krypta.  Podlaha byla dlážděna oblými kameny,  tzv. kačery z  nedaleké řeky Berounky.

Pro kostelík dal jeho zakladatel zhotovit i mešní náčiní – skvostnou monstranci osázenou drahokamy, kalich a zlacenou paténu, pacifikál, ciborium, šest svícnů a kadidelnici.  Kvůli bezpečnosti byl tento poklad uložen na mníšeckém zámku a pouze v den svátku sv. Magdalény, v době konání bohoslužby na Skalce,  byl ve slavném průvodě nesen na Skalku.

Tradice poutí na Skalce skončila rokem 1953 – jednak díky celospolečenskému klimatu, jež nepřálo církevním slavnostem, jednak díky skutečnosti, že kostelík i celý areál byly v 50. letech postiženy necitlivým poddolováním Skalky. S postupem těžby železné rudy se ve zdech kostelíka začaly objevovat trhliny a   v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl záhy po skončení 2. světové války celý areál nákladně zrekonstruován,  po deseti letech od rekonstrukce byl zdevastován a  zcela opuštěn. Bendlovy sochy byly z kostelíka přemístěny do mníšeckého kostela sv. Václava, kde je můžeme vidět dodnes, další výzdoba interiéru propadla zkáze.

Po ukončení těžby v r. 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masívu a to dalo šanci  obnově kostelíka a celého areálu.  Začátkem  80. let byly na kostelíku sv. Maří Magdalény zahájeny záchranné práce - došlo  ke zpevnění základů betonovými injektážemi,  vyzdění trhlin a později dozdění nového věnce. V  r. 1993 byla dokončena  obnova fasády a klempířských prvků, došlo i na opětovné osazení  restaurovaného zvonu.

V červenci 1993, v rámci oslav 300 let od dokončení kostelíka, se před ním konala slavnostní mše sv. sloužená tehdejším arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Červencové mše pod širým nebem se od té doby konají v areálu každoročně  a jsou vždy spojeny s kulturními akcemi - výstavami a koncerty v kostelíku a klášteře.

 Klášter

Klášter na SkalceOtevírací doba:

7. duben - 31. říjen 2019:

pondělí zavřeno
úterý - pátek 13:00 - 17:00
sobota - neděle 10:00 - 17:00

Dílo Kryštofa Dienzenhofera bylo dokončeno v r. 1694. Působili v něm nejprve benediktinští mniši, později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině  19. století byl klášter ve správě Náboženské matice. Po 2. světové válce, v době poddolování skaleckého masivu, byl určen výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury  (jež dalo souhlas k sejmutí střešní krytiny) de facto k zániku. Odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí.

Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz „Kající se sv. Maří Magdaléna“ od Petra Brandla umístěný na stropě klášterního refektáře. Tato freska považovaná za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl se je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody – kontrastního šerosvitu. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo  přeneseno na plátno, zarámováno  a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku.

Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované  zdivo, resp. dozděny chybějící části a osazen  nový krov. V červenci 1999 se v klášteře konaly první  Dny otevřených dveří. V té době byl objekt již  zastřešen, byly provedeny nové konstrukce stropů a  v části budovy i podlahy.

Následovalo dvouleté  období, v němž byla na jižní, východní a západní straně budovy osazena nová okna, provedeny elektrické rozvody v sále, chodbě a dvou menších místnostech a omítnuty stěny těchto prostor. Byla  rovněž vydlážděna  podlaha sálu.  V červenci 2001 byl  klášter znovu zpřístupněn veřejnosti - tentokrát byla součástí prohlídky i výstava historických dokumentů a předmětů včetně tří soch Jana Brokofa (Moudrost, Ctnost, Sv. Alexius), převezených zpět na Skalku ze hřbitova na mníšeckém náměstí, kde po léta chátraly.

Během dalšího roku byla obnovena štuková výzdoba sálu a  dřevěná podlaha v bývalé ložnici hraběnky Čejkové, kde je možno vidět rovněž fragmenty původní výzdoby stěn. Ve vstupní chodbě byla položena dlažba a do zrestaurovaných ostění byly zasazeny nové dveře do sálu.

V roce 2005 byla postupně obnovena vnější omítka včetně fabionů na všech zdech kláštera.

Na podzim  2006 byla dokončena celková oprava fasády  nanesením  závěrečné barevné vrstvy omítky. V r. 2007 došlo náhradě provizorních vstupních dveří a dalších dveří uvnitř budovy replikami historických originálů.

O definitivním využití kláštera po úplném dokončení jeho rekonstrukce není dosud rozhodnuto.

V současné době je sál od jara do podzimu  využíván k pořádání výstav a občasných koncertů.

 Rekolekční dům (poustevna)

Poustevna na samém vrcholu Skalky, další významné dílo  Kryštofa Dienzenhofera,  byla stejně jako klášter určena  pro benediktinské mnichy.

Byla stavěna souběžně s kostelíkem sv. Maří Magdalény a dokončena v r. 1694. Jako celý areál, jenž byl záhy po druhé světové válce nákladně opraven, podlehla později za vlády komunistického režimu zkáze.

V první polovině devadesátých let se stalo majitelem zcela zdevastované budovy, z níž zůstala jen torza obvodových zdí,  město Mníšek pod Brdy. V roce 1994 došlo k zastřešení objektu a započala rozsáhlá rekonstrukce, jež byla dokončena v roce 1996. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta - vynikající sochařské dílo Jana Brokoffa. Uživatelem objektu pak bylo Arcibiskupství pražské - budova do roku 2012 sloužila jako přechodné sídlo kardinála Miloslava Vlka.

 Kapličky (křížová cesta)

Skalecká křížová cestaPochází z let 1755-1762, z období, kdy  v klášteře na Skalce sídlila  hraběnka Benedikta Čejková, tchyně hraběte z Unwertu.  Ta dala kapličky křížové cesty, propojující poustevnu s kostelíkem, vybudovat.  Díky tomu se Skalka  záhy stala známým  a vyhledávaným poutním místem.

Jako ostatní objekty na Skalce, i křížová cesta v období po r. 1948 postupně chátrala.

V době dokončování oprav kostelíka sv. Maří Magdalény  počátkem 90. let 20. století bylo započato i s její obnovou.

Prázdné kapličky se staly inspirací výtvarnou soutěž - jejím iniciátorem byl pan Ing.  Karel Žofka ze Stříbrné Lhoty. Záměrem soutěže bylo uvést kapličky  křížové cesty na Skalce do povědomí široké veřejnosti a později na tomto základě získat finanční prostředky, potřebné k definitivnímu vyzdobení kapliček.  Soutěž podpořená městem a mníšeckou římskokatolickou farností byla vypisována opakovaně v letech 2001 až 2010 a vítězné práce byly v kopiích umísťovány do kapliček  křížové cesty (současná výzdoba kapliček pochází z předposledního ročníku soutěže).

123457891011122. místo v celostátní anketě Strom roku 2013 - Nadace Partnerství

Mníšecké kulturní léto

 

Mníšecké kulturní létocyklus kulturních, společenských a vzdělávacích akcí, pořádaných dle motta: Výjimeční interpreti ve výjimečných prostorách.

Více informací zde.